💾 Archived View for dalnopis.desudoli.cz › gemlog_2021 › exorcismus.gmi captured on 2024-08-25 at 00:28:31. Gemini links have been rewritten to link to archived content
⬅️ Previous capture (2023-01-29)
-=-=-=-=-=-=-
Není radno zírat do propasti, neboť propast zírá nazpět.
Nemám v oblibě horory nebo duchařské historky, i když je pravda, že jsem svého času byl fanouškem seriálu Akta X. Nedávno jsem si dokonce zapůjčil první řadu, abych shledal, že od té doby už skutečně uplynulo hodně vody. Proto jsem viděl film Exorcista jenom jednou, ač je to dozajista dobrý film. Z novější produkce stojí za vidění film Chraň nás od zlého. Jako katolický křesťan věřím, že fenomény zobrazované v těchto dílech mají reálný základ. Něco ve mě tomu věřilo dávno před mým křtem, v dobách, kdy můj intelekt byl na hony vzdálen křesťanským pravdám. Proto mi z Exorcisty nebylo úplně dobře a už jsem ten film nechtěl vidět znovu. Zlo tam zobrazované bylo příliš reálné.
https://www.csfd.cz/film/336447-chran-nas-od-zleho/prehled/
V rámci sebevzdělávání ve věcech víry jsem se nakonec dotkl i této oblasti a vyposlechl jsem si několikero přednášek a rozhovorů s odborníky na exorcismus. Mimo jiné jsem chtěl mít jasno, nakolik reálné jsou jevy zobrazované ve (zmíněných) filmech. Ale mám ještě další, důležitější důvod.
Exorcismus se vrací, neboť západní civilizace upadá a ztrácí své křesťanské kořeny. Tím se otevírají mnohé dveře, kudy zlo může zpátky na scénu.
Kdo jsou vlastně démoni? Jsou to bytosti nemateriální povahy, čirý duch, který nemá tělo. Byly stvořeny nikoliv jako zlí duchové, ale jako svobodní andělé. Na začátku stvoření, ještě před stvořením hmotného světa, se něco stalo. Část těchto nehmotných bytostí začala proti Bohu rebelovat. Proč? Jako svobodné bytosti byli postaveni před volbu: tady je plán a tohle je vaše práce v něm, co uděláte? Mnohým se to nelíbilo, včetně prvního ze všech andělů, a non serviam bylo výsledkem.
Je potřeba podotknout, že ve chvíli, kdy konali svou volbu, neměli zkušenost přímého zakoušení Boha. Kdyby ji měli, nikdy by nemohli proti absolutnímu dobru rebelovat. Na druhou stranu taková zkušenost by jim odňala svobodnou vůli. Zdá se, že Bohu velice záleží na tom, abychom se pro Něho rozhodli, dokud ho plně neznáme. Podobně jako v pohádce o Pyšné princezně, jež se musela zamilovat do zahradníka navzdory sobě samé a teprve posléze jí bylo odhaleno, že je to král.
A tak Satan a jemu podobní řekli, nebudeme sloužit. To se nelíbilo archandělu Michaelovi, ale nesvrhl je z nebes do pekla, jak si mnozí myslí, nýbrž na Zemi. Proto jsou všichni démoni zde, na Zemi. Země je dokonce ponechána vládě knížete temnot, otce lži, toho dávného Satana.[1] Jak bylo řečeno, démoni jsou duchové bytosti, není na nich nic hmotného, přesto mají schopnost ovlivňovat hmotu nebo vytvářet iluze u ovlivněných osob. Jejich schopnosti souvisí s jejich původní úlohou, pro kterou byli stvořeni. Dle sv. Tomáše Akvinského jsou duchovní bytosti jako čisté formy vždy jediné svého druhu.
Démony nelze spasit. U člověka je to něco jiného: mladý člověk může udělat hloupost, pak zmoudřet a žádat o odpuštění, když pochopí, čeho se dopustil a lituje toho. Mysl démona však není omezená jako mysl lidská. Vidí následky svého rozhodnutí až do konce časů.[2] Nemohou říci, nevěděl jsem, ale teď už vím. Oni vědí. Od začátku.
V jedné knize o exorcismu ze třicátých let se uvádí následující vtipná historka. Někdo, spíše svědek než samotný kněz se při exorcismu ptal démona, možná samotného Satana, proč nelituje a nežádá o odpuštění, vždyť Bůh je vždy připraven odpustit, projeví-li hříšník lítost. Dostalo se mu odpovědi:
„Jsi kompetentní teolog?“
Démoni jsou zde, na Zemi, ale to neznamená, že mají ve všem volnou ruku. Nemohou na nás jen tak zaútočit. Ježíš je drží na řetězu. Jejich od Boha dovoleným úkolem je nás pokoušet, o čemž podává svědectví kniha Jób.
Problém začíná ve chvíli, kdy někdo touží po hlubším spojení s démonem. Důvody pro to jsou různé, touha po moci, slávě, bohatství, smutek, zranění apod. Pak se začnou dít věci. Démon žádá Boha o svolení a dostává ho, neboť Bůh respektuje svobodnou vůli lidských bytostí. Výsledkem jsou různé úrovně intervence démona v životě daného člověka:
Jakkoliv nepříjemné mohou být všechny tyto projevy, pouze posese vyžaduje skutečný exorcismus, kdy démon částečně nebo úplně ovládá tzv. nižší schopnosti člověka, tedy tělo a nižší emoce. Tím zastíní projevy vyšší schopností člověka, rozumu a vůle. Rozum a vůle zůstávají navzdory přítomnosti démona svobodné, ale nemohou se projevit, protože „za volantem auta“ sedí démon.
Z výše uvedeného vyplývá, že duchovní svět je extrémně legalistický. Padlí andělé nemohou dělat prakticky nic bez Božího souhlasu. Proto je důležité nedávat jim k ničemu právo, nic po nich nežádat. Žádné smlouvy, Faust budiž nejlepší výstrahou.
Jak bylo řečeno, lidé mají nejrůznější důvody k tomu, že se obracejí na démony: bolest z něčí ztráty, touhu po moci a bohatství atd. Ať je důvod jakýkoliv, je třeba mít na paměti, že takové jednání je Bohu navýsost odporné. Proč? Protože porušuje první přikázání, v jednoho Boha věřiti budeš a nebudeš mít jiné bohy mimo mne.[3]
Oslovením démona, byť v obtížné životní situaci, dáváme Bohu najevo, že mu nevěříme, nevážíme si ho a nemilujeme ho.
Na druhou stranu tím, že Bůh dovoluje, aby démon získal právo na člověka, si něm žádným způsobem „nechladí žáhu“. Bůh respektuje naši svobodnou volbu a říká tím, dám ti zakusit, po čem toužíš, abys věděl, co tě čeká. Opravdu to pak ještě budeš chtít?
I falešná náboženství mají své exorcisty a rituály, které fungují, ale jen do jisté míry. Pouze katolická církev má tu nejsilnější zbran proti posedlosti nečistým duchem, samotného Ježíše Krista. Kristus je skutečným a jediným exorcistou, jak dosvědčují evangelia. Kněz a jeho předměty nemají žádnou vlastní moc.
Papežové minulosti upozorňovali, že démoni jsou reálné bytosti a že každá diecéze má mít vlastního exorcistu. Nevím, zda tomu tak je při současném nedostatku kněžských povolání a úpadku víry vůbec.
Většina případů údajné posedlosti má přirozené vysvětlení: duševní nemoc, poškození mozku apod. Americký exorcista, otec Lampert tvrdí, že poměr počtu skutečných posesí vůči přirozeným příčinám je asi 1:5000, tedy velmi malé procento. Exorcisté musí spolupracovat s psychiatry a dalšími lékařskými odborníky, aby vyloučili všechny přirozené případy, než se pustí do práce.
Podle jakých známek posuzují, že se jedná o případ posese?
Nemusí se vyskytovat všechny najednou. Nepřirozená síla nikdy neslouží jako samotný indikátor, pouze v kombinaci s dalšími známkami. Odpor k posvátnému znamená nejen neúctu k posvátným předmětům, místům apod., ale také jejich rozpoznání. Posedlé osoby mohou rozpoznat, že jim byla do jídla přidána svěcená voda nebo že má někdo z přítomných v kapse obrázek sv. Terezie, ačkoliv se o tom ani nezmínil.
Přesně v souladu s biblickým „mé jméno je Legie“ démoni většinou nepracují sami. Adam Blai vysvětloval, že v první linii se člověk setká s pěšáky. Ti jsou nejnásilnější a nejukecanější. Také bývají prostší či méně inteligentní. Takoví většinou nevědí nic, co by exorcistovi pomohlo a je třeba se obrátit na nějakou střední hodnost. Tato sorta už většinou má potřebné informace o tom, jak k posednutí došlo, což pro exorcistu bývá důležité. Pak je ještě vyšší velení, ale to se většinou neukáže, pokud peklo nemá na daném případu eminentní zájem. Jak se zdá, česká pohádková klasika, jako např. S čerty nejsou žerty v sobě má zrnko pravdy.
Je třeba říci, že narozdíl od hollywoodské dramatizace skutečné případy bývají méně teatrální. Všechno to divadýlko má přítomné vyděsit, zastrašit, zmást, aby se exorcismus odložil. Když má démon před sebou zkušeného exorcistu, kterého už třeba zná, neboť se s ním již potkal, přestane hrát divadlo a věc se změní v „obchodní“ jednání.
Démon ví, že nemá šanci. Musí poslouchat Ježíše Krista, tj. všechny, kdo za sebou mají autoritu katolické církve. Blai zmínil případ, kdy démon odmítl uposlechnout exorcistu, protože neměl povolení od místního biskupa věnovat se danému případu. Kněz šel vedle, zavolal biskupovi, získal jeho svolení a démon poslouchal jako hodinky. Jak bylo řečeno, démoni jsou legalističtí.
Blai vyprávěl ještě jednu fascinující historku, kdy k němu démon prohodil během přestávky v rituálu: „Vypadáš dneska nějak roztřeseně.“ Byla to naprosto věcná, neutrální poznámka, jako mezi přáteli. Pak pauza skončila a démon se vrátil ke svému teatrálnímu chování. Blaiovi z toho zatrnulo, neboť mu došlo, že už ho tam dole znají, že je součástí hry a patrně nikdy se z toho úplně nedostane.
Nicméně pokud jde o film Exorcista, vychází sice ze skutečného případu (ve skutečnosti šlo o hocha, nikoliv děvče), ale je to jako by někdo posbíral různé pozorované fenomény za posledních 700 let exorcismu a namixoval je do jednoho jediného případu.
Co stojí za moderním navyšováním případů posedlosti?
Kromě úpadku křesťanské víry a mravů je to zájem o paranormální jevy, věštění a okultno.
Harry Potter je zdánlivě nevinná zábava a skutečně, sledování filmů nebo čtení knih s čarodějnou tématikou neznamená automaticky, že dojde k posesi. Ale když jsou filmy o čarodějích akceptovatelnou zábavou pro děti, má to vliv na to, co bude pro tyto děti akceptovatelné, až dospějí. Dělá někdo na koleji spiritistické seance? To zní jako dobrá zábava. Co by normálně bylo nepřípustným, od čeho by se člověk držel dál, se nyní zdá známým a bezpečným. O nic přece nejde, že?
Bohužel je to jinak. Jedna dívka se stala posedlou, protože pouze jednou jedinkrát pomohla spolubydlícím na koleji věštit z tarotových karet. Sama se karet nikdy předtím nedotkla, ale celé dětství pozorovala svou babičku, vesnickou vědmu, jak věští zákazníkům. Démon, který v ní byl po léta uvězněn, dostal příležitost se konečně projevit.
Obliba východní spirituality a náboženství vytváří další okruh problémů. Blai mluví o nebezpečí jógy, ale za ještě horší problém považuje reiki, jeden z vícero podivných kultů, které vznikly v Japonsku po prohrané druhé světové válce.
Novodobé pohanské kulty jsou kapitola sama pro sebe. Nákup údajně léčivých kamínků v čarodějných obchodech se může stát zásadním problémem, pokud se někdo v takovém obchodu skutečně zabývá čarodějnictvím a dotyčný předmět proklel. Člověk se pak diví, proč se v rohu jeho pokoje pohybují ty divné stíny, když jde spát.
Jedním z takových kultů je Wicca. Jde samozřejmě o falešné náboženství. Není to žádný starobylý univerzální předkřesťanský kult, jak o sobě wiccani tvrdí, ale moderní výtvor, jeden z mnoha, který světu dal perfidní Albion. Teorie egyptoložky Margaret Murray o takovém předkřesťanském ženském kultu, která se naneštěstí na dlouhou dobu dostala do encyklopedie Britannica, nemá oporu v realitě a Gerald Gardner si prostě chtěl užívat role gurua a nositele dávného poznání. To a dvanáct kněžek s chlapem ledacos udělá. V celé věci byl navíc namočen místní kroužek Svobodných zednářů, skupina nudistů a nechvalně proslulý satanista Aleister Crowley. Prostě všichni obvyklí podezřelí.
https://en.wikipedia.org/wiki/Aleister_Crowley
Satanismus zajisté příliš populární není. Nicméně je daleko více akceptován, než bývalo zvykem, a to není dobrá zpráva. Často jde o LARP (Live Action Role Plaing), kdy banda výrostků šaškuje v černých hadrech o půlnoci na hřbitově, ale při skutečném satanismu dochází ke kriminální činnosti, krvavé oběti apod. Nic, s čím by normální člověk chtěl mít cokoliv společného. Pokud to někomu není známo, tak naši přátelé Svobodní zednáři jsou satanisté. Co si také myslet jiného o organizaci založené na utajování? Tajnosnubné tajné kroužky uprostřed jiných tajných kruhů. To vše za účelem získání prastarého skrytého vědění a moci. Jaké jiné tajné vědění než Satanovo, který kdysi dávno chodil po Zemi, jak praví Bible, a poznával její skrytá tajemství?
Pokud jde o černou magii, tedy pokus spoutat nějakou duchovní bytost, aby člověku sloužila, je zajímavé si poslechnout, co na to říká Adam Blai. Démoni prý pohrdají lidmi, co se zabývají černou magií. Vyloženě se jim vysmívají a zesměšňují je. Důvodem je, že černá magie a její rituály nedávají člověku nad démonem žádnou moc. Démon poslouchá jedině Boha a je pro něho těžko pochopitelné, jak někdo může být takový idiot, aby si myslel, že může démona nějakým způsobem ovládat. To mu samozřejmě nebrání, aby toho nevyužil.
To všechno je svým způsobem smutný příběh touhy po něčem duchovním. Několik století útoků racionalistů všeho druhu na pověry a náboženství vedlo až k současnému stavu duchovní vyprahlosti, kdy se lidé chytají všeho, co je po ruce, aby vrátili světu jeho ztracené kouzlo. O to smutnější, že jak se víra v nehmotné bytosti vrací, neváhají se mnozí upsat ďáblu, aby získali slávu, peníze a moc, a ještě o tom natáčí videa na youtube.
Kolik je takových, co se dobrovolně upsali démonovi, co se nechali dobrovolně posednout a nemají video na youtube? Podle Malachiho Martina, již zesnulého exorcisty, poměrně dost. Mnozí předávají démonické zasvěcení z generace na generaci.
Je mezi nimi i David Copperfield a další iluzionisté? Některé kousky těchto lidí, levitace či chození po vodě vypadají natolik neuvěřitelně, že zůstávám skeptikem, pokud jde o pokusy vysvětlovat je přirozeně, pomocí triků.
~~~~~~~~
[1] Mimochodem, dle přednášejícího Adama Blaie, se jméno Lucifer může vztahovat na Satana nebo na krále Babylónu. Démoni prý o něm nikdy nemluví jako o Luciferovi. Pro ně je to vždy Satan.
[2] Opět odkazuji na sv. Tomáše, který říká, lidé jsou nejnižší z rozumových bytostí, tedy bytostí obdařených intelektem a vůlí. Díky tomu je naše duše nesmrtelná, ale naše chápání je zamlžené tím, že náš intelekt pracuje s obrazy přenášenými smysly a nechápe podstatu věcí přímým nahlížením jako mysl andělů, případně padlých andělů.
[3] Možná ještě jasnější je v tomto ohledu původní text Exodu:
Já jsem Hospodin, Bůh tvůj, který tě vyvedl z Egypta, z místa otroctví. Nebudeš míti jiných bohů, kromě mne. Neučiníš si sochy ani jakéhokoliv obrazu něčeho, co jest shora na nebi nebo dole na zemi, nebo těch věcí, které jsou ve vodách pod zemí. Nebudeš se jim klaněti, aniž (jich) ctíti; jáť jsem Hospodin, Bůh tvůj silný a řevnivý, jenž do třetího a čtvrtého kolena stíhá syny za nepravosti těch otců, kteří mne nenávidí, avšak milosrdenství prokazuje do tisíců kolen těch, kteří mě milují a zachovávají přikázání má.