💾 Archived View for dalnopis.desudoli.cz › gemlog_2022 › sedevakantismus-vi.gmi captured on 2024-08-18 at 17:22:30. Gemini links have been rewritten to link to archived content
⬅️ Previous capture (2023-01-29)
-=-=-=-=-=-=-
Na základě mých předchozích vstupů na téma sedevakantismu může leckdo nabýt dojmu, že jejich autor je přesvědčený sedevakantista. Nicméně není tomu tak, byť mám o jejich pozici, přístupu a argumentech vysoké mínění. A naopak většinou nízké mínění o argumentech proti sedevakantismu.
Důvody, proč se nehlásím k sedevakantismu jsou následující:
1. Nepřipadá mi pravděpodobné, že by drtivá většina biskupů tak zásadním způsobem selhala. Jinými slovy, že by Bůh opustil své stádo tím, že dovoluje, aby se všichni Jeho pastýři proměnili ve vlky.
2. Dokumenty 2VK zachází hodně daleko, ale nejsem zcela přesvědčen, že se jedná o hereze.
Nemám teologické vzdělání a netroufám si vynášet definitivní teologické soudy na základě tradicionalistických kritik 2VK. Dal jsem si na čas a prostudoval, jak církev naložila s naším nejznámějším heretikem.
Kupodivu koncil se snažil najít jakékoliv ulehčení, snažil se vidět Husovo jednání i spisy v tom nejlepším světle. V tomto smyslu by člověk měl být tolerantní i k dokumentům 2VK a nešermovat kolem sebe výkřiky „hereze, hereze!“.
Na druhou stranu dr. Sedlák, autor monografie o Husovi, potvrzuje sedevakantistickou tezi v tom, že heretický papež není papežem. Překvapilo mě, že mnozí kritikové sedevakantismu útočili právě na tento bod, neboť mě nikdy kontroverzní nepřišel. Kromě výroků několika papežů, mnoha autorů teologických učebnic je tu také kánon 188.4, který tuto možnost explicitně zmiňuje (CIC 1917).
Dr. Sedlák vyloženě píše, že heretický papež není papežem a věřící ho nemusí poslouchat. Věřícím je zde míněn biskup. Dílčí církve pak řídí pravověrní biskupové, dokud v Římě není zjednána náprava. Z toho je vidět, jaký náhled na tuto záležitost panoval v roce 1915, kdy si asi nikdo nedovedl představit, že by církev někdy skutečně měla heretického papeže.
Zmínka o dílčích církvích je docela zajímavá, protože potvrzuje přístup přinejmenším některých rozumnějších sedevakantistů. Tím myslím ty, co si nevolí vlastního papeže a pouze očekávají nápravu věcí někdy v budoucnu. Otázka je, nakolik v pořádku je svěcení sedevakantistických biskupů. Jakkoliv sedevakantisté odrazili většinu útoků na na vietnamského biskupa Thuce, jenž jejich svěcení provedl, mě osobně zůstává z celé záležitosti pachuť na patře. Biskup Thuc je snad v pořádku, ale přesto pochybnost zůstává, neboť sedevakantisté měli obrovský problém sehnat pravověrného biskupa. To naznačuje, že drtivá většina neshledala dokumenty 2VK natolik problematické, aby podnikli tak extrémní krok. Jinými slovy přijetí dokumentů 2VK je prakticky absolutní.
Jakýsi francouzský katolík na Twitteru má vlákno, kde dokazuje, že toto téměř jednomyslné přijetí koncilu biskupy je známka pravosti jeho učení, neboť biskupové spolu s papežem v takové jednotě se nemohou mýlit. Dokonce i Lefebvre a de Castro Meyer podepsali Dignitatis Humanae, byť proti tomuto dokumentu bojovali před podpisem i po něm.
Proti tomuto argumentu jsem stavěl situaci za ariánské krize, ale při bližším zkoumání musím připustit, že tehdy byla situace přeci jen odlišná: žádný papež se nestal ariánem a biskupové nakonec odvolali.
Takže zbývá otázka, zda učí 2VK koncila hereze. Modernismus je záludná hereze, neboť má tendenci „natahovat“ ortdoxní učení tak, aby zahrnulo něco, co předtím nepřipadalo v úvahu. Nepochybuju, že mnoho modernistů v církvi si takto učení 2VK vykládá, možná i samotný papež, a ospravedlňují tak svoje neortodoxní experimenty. Ale teoreticky je možné, že při co nejshovívavější interpretaci dokumenty 2VK vyloženou herezi neobsahují a dají se vykládat ve světle tradice à la Benedikt XVI.
To však neznamená, že církev nemá problém. Je možné, že nemalé množství kněží a biskupů jsou odpadlíci, neboť vyznávají modernistickou herezi. Tady platí „po ovoci jejich poznáte je“ a některá videa z takových modernistických bohoslužeb, co kolují po tradi internetu, jsou skutečně šílená.
Na druhou stranu sedevakantisté patrně zacházejí příliš daleko, když tvrdí, že od roku 1958 nemáme papeže a že jediní skuteční katolíci jsou oni. To by totiž skutečně znamenalo, že brány pekelné církev skutečně přemohly.
Jsem dalek toho, abych je za to odsuzoval jako schizmatiky, neboť situace není jednoduchá. Možná bych byl daleko nesmlouvavější a dávno bych se sám stal sedevakantistou, kdyby moje farnost nebyla poměrně solidní.
Moje pozice je zatím stále konzervatismus, ale zůstávám otevřený vůči argumentům obou stran.