💾 Archived View for dalnopis.desudoli.cz › gemlog_2022 › ukrajinska-show-update-vii.gmi captured on 2023-09-28 at 15:50:46. Gemini links have been rewritten to link to archived content
⬅️ Previous capture (2023-01-29)
-=-=-=-=-=-=-
Dnešní update je obzvlášť výživný.
Dmitrij Medvěděv se rozpovídal a Západ se dozvěděl, že za naše problémy může náš kosmický kreténismus.
To je bohužel naprostá pravda. Elity kolektivního Západu se zřejmě skládají z průměrně inteligentních úředníčků, natolik uzavřených do svého světa, že nejsou schopni udržet na uzdě své emoce, když se jim někdo postaví a použije jejich vlastní zbraně proti nim.
Je prostě kolosální rozdíl mezi zcela bezradnou Evropou a Amerikou a připraveným Ruskem. Zatímco už léta posloucháme, jak je Rusko na pokraji zhroucení, že jde o čerpací stanici převlečenou za stát apod., ruský rubl mezitím stoupá na rekordní kurz vůči dolaru i vůči euru (pod 60 rublů za dolar i za euro). Sankce se zjevně minuly předpokládaným účinkem a Rusko zvládá situaci relativně dobře, zatímco na vyspělém Západě se rozjíždí inflace, jakou jsme dlouho nezažili.
Amerika a Evropa také žijí v iluzi, že exportem zbraní na Ukrajinu dokážou Rusko porazit. I na této frontě Západ žalostně selhává. Už jsou slyšet stížnosti na nedostatek zbraní v Evropě i v Americe a (Z)elenský stále nepochoduje na Moskvu, Rusům stále nedocházejí rakety a luganské a doněcké ozbrojené síly s podporou ruské artilerie dělají z ukrajinské armády fašírku.
Ačkoliv zdaleka ne bez problémů, Rusové zatím vítězí na všech frontách.
Polská vláda se zatím jeví spíš jako smečka imbecilů. Poláci zbytečně hrotí situaci nejen vůči Rusku, ale i proti Norsku, které obviňují z toho, že na krizové situaci vydělává a není dostatečně solidární. Důvodem je norská ropa. Poláci zjevně začínají být nervózní z toho, že se bez ruské ropy a plynu neobejdou.
Ještě podivnější je polské chování vůči Ukrajině. Polsko schválilo zákon, podle kterého údajně mají ukrajinští občané v Polsku práva téměř jako rodilí Poláci: nárok na zdravotní a sociální služby apod. Na oplátku Ukrajinci zašli ještě dál. Jejich návrh podobného zákona prý umožní polským občanům na Ukrajině nejen přístup k sociálním a zdravotním službám, ale možnost být zvolen nebo se stát příslušníkem policie. Přičteme-li oboustrannou rétoriku o mazání hranic, vypadá to, že jsme svědky zrodu polsko-západoukrajinské unie? Dovolí to Rusko? Řekl bych, že ano, ale načasování je podle některých komentátorů spíše nešťastné.
Od posledního updatu se událo mnohé. Vypadá to, že i zabedněný Západ si začíná uvědomovat, že Ukrajina válku nevyhrává. Poslední zbytky Azovského batalionu, co se schovávaly v bunkrech pod továrnou Azovstal, se vzdaly. Pikantní je, že Ukrajina zpočátku prezentovala jejich kapitulaci jako evakuaci domluvenou s Rusy po dosažení jakéhosi vojenského cíle v oblasti Záporoží. Britská média tento narativ kvapně papouškovala, ale novináři postupně vystřízlivěli a začali nazývat věci pravými jmny. Cynikové teď nazývají každou další kapitulaci ukrajinských jednotek evakuací.
A není jich úplně málo. Slýchám o kapitulacích malých skupin ukrajinských vojáků, kteří nedostávají žold či jim zběhlo velení. Přesto zatím zůstává ukrajinská armáda bojeschopná, tedy v mezích svých možností, které nejsou velké. Podle Martyanova prohrála Ukrajina válku v prvních dvou týdnech SMO (special military operation), když její armáda přišla o mobilitu. Organizovanější odpor již není v jejich moci, občas podnikají menší protiútoky, většinou neúspěšně. V otevřené bitvě nemají proti Rusům šanci. Proto většinou zůstávají ve svých pevnostech či využívají lidských štítů (zásoby munice se nacházejí v kostelích, školách či školkách).
Vesnice Popasnaja, důležité strategické místo, padla asi před 2 týdny. Od té doby Rusové vstoupili do mnoha dalších vesnic a víceméně rozdělili celou oblast na 2 až 3 kotle, kde se jim daří obklíčit zakopané ukrajinské jednotky. (Z)elenský prý zatím neschválil žádost velení ukrajinské armády o stažení. Ten chlap dosud utrácel životy svých vojáků víceméně zbytečně. Není jasné, proč nebylo dovoleno Azovskému batalionu se vzdát po dobytí Mariupolu a proč zůstávali celé týdny zakopaní v podzemních bunkrech Azovstalu. Nebo proč bylo tolik neúspěšných pokusů o evakuaci Azovstalu. Vojenský účel to nemělo a senzační spekulace vyšly naprázdno: žádný vysoký důstojník NATO se v Azovstalu nenašel, pravděpodobným důvodem byla přítomnost nejvyššího vedení batalionu Azov, který má v ukrajinských politických kruzích zřejmě velkou váhu.
Podobné PR akce prováděli ukrajinští vojáci i na severu, v blízkosti Charkova, kde údajně došlo k velké ukrajinské protiofenzívě. Skutečnost je taková, že tamější území Rusové prakticky nedrželi a prostě se jen přesunuli jinam. Nakonec začali postupující Ukrajince bombardovat a celá věc zase utichla.
Snad i západní žurnalisté začínají pomalu chápat, že jde o pouhá zdání a potěmkinovy vesnice, PR a narativ, optiku a úhel pohledu. Jenže realita má nepříjemnou tendenci vyplouvat na povrch.
Těžko říci, jak dlouho to bude ještě trvat a jak velké území Rusové nakonec ukrojí. Nikolajev a Oděsa patrně padnou do ruských rukou. Charkov není jistý. Odhadovaná doba druhá polovina roku. Po krachu jednání v Instanbulu další vyjednávání neočekávám. Rusové už Ukrajincům, resp. vládě (Z)elenského nevěří.
Pokud se nestane něco zajímavého, updaty na téma Ukrajina pomalu opustím. Zjistil jsem, že mám čtenáře a ti fandí mým IT článkům. Příště bych se tedy mohl věnovat tématu technologií. Také plánuju vrátit se k tématu politické filozofie, neboť mé názory se v tomto ohledu malinko posunuly.